Holčička a pejsek
Holčička a pejsek…
Příběh vypraví o jedné male holčice, která mela svého nejlepšího přítele. Svého pejska. Žila se svými rodiči na konci města. Její rodiče byli často zváni na večírky a aby se sama doma nebála hlídal ji její pes, vždy spal u její postele. Jednou když její rodiče vyráželi zase na jeden z večírku byla zrovna bouřka. Malá dívenka se ale nebála protože mela u sebe svého přítele. Když se v noci probudila slyšela z koupelny kapáni, protože se toho lekla podala ruku svému psovi a ten ji olízl a byla klidnější, protože věděla ze je stále sni.
Asi po hodině ji opět zbudila, slabé tekoucí voda,ale nevěnovala tomu moc velkou pozornost, protože si myslela ze to jen teče kohoutek. Už ze zvyku podala ruku svému pejskovi a ten ji olízl.
Odbila půlnoc když se probudila po třetí. Tentokrát už voda tekla přímo proudem. To ji už nedalo a sebrala veškerou svou odvahu a šla se do koupelny podívat. Dveře otvírala pomalu, jak byla vyděšena ale to co před sebou uviděla ji pronásledovalo v snech cele dětství. Kapáni, které ji budilo nezpůsobila voda odkapávající z kohoutku, ale krev. Krev jejího nejlepšího přítele, který vysel z podříznutým hrdlem za ocas. Holčička se vrátila do pokoje a tam bylo napsáno: ,,I LIDÉ UMÍ LÍZAT RUCE!´´ Ztráta nejlepšího přítele a sok který utrpěla způsobilo dočasnou ztrátu reci, vždyť ji bylo pouhých sedm let.